Řemeslná výzdoba objektu

Budova OŽK měla být vyzdobena uměleckými díly, která by vyjadřovala vztah k výrobě, řemeslům a obchodu ve Slezsku. K této práci byli přizváni slezští umělci malíř Adolf Zdrazila a sochař Josef Obeth, dále vídeňský sochař Gustav Gurschner. Na zámečnických a kovářských pracích se podíleli Franz Pohl a Ludwig Blucha, štukovou výzdobu realizoval Adolf Kohler. Malíř Adolf Zdrazila je autorem návrhů vitráží ve velkém zasedacím sále, které zhotovila specializovaná firma Richarda Schleina v Hrádku v Čechách. Vitráže prošly rozsáhlou rekonstrukcí firmou Vitráž v Novém Boru. Devět ženských postav alegoricky symbolizují řemesla a odvětví výroby provozované na území Slezska ( zlatnictví, stavitelství, zbrojařství, sklářství, ocelářství, textilnictví, obchod apod. )

 Sochař Josef Obeth je autorem čtyř soch umístěných na hlavním průčelí budovy a kamenných reliéfů. Reliéfní výzdoba je rozdělena obdélníky, ve kterých byly umístěny názvy 16 slezských měst, ke kterým měla reliéfní výzdoba vztah. Názvy měst budou do fasády umístěny ve 3. etapě rekonstrukce v roce 2002.

Leopold Bauer je i autorem návrhů všech svítidel, ozdobných mříží, kování, které se v budově nacházejí. Objekt byl již v roce 1910 vybaven ústředním topením a centrálním vysávacím systémem (chodba mosazné hlavice ve zdi). Kolem budovy byla opět dle návrhu Leopolda Bauera vytvořena parková úprava, která připomínala barokní palácové zahrady a navazovala na zahradu paláce Razumovských (Slezský studijní ústav).

Leopold Bauer (1872 – 1938)

Rodák z nedalekého Krnova patřil k žákům Otty Wagnera na vídeňském AVU. Jeho nadání a talent se projevil již během studií nejen oficiálními cenami, ale také tím, že si jej O. Wagner vybral jako spolupracovníka do svého soukromého ateliéru.

Bauerova tvorba nebyla na počátku 20. století ve Slezsku neznámá. Již na přelomu století se zúčastnil soutěže na radnici v Krnově. Pro Krnov vyprojektoval střelnici, adaptoval zámek v blízkých Linhartovech. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří Rakousko-uherská banka ve Vídni. V Opavě patří k jeho nejznámější stavbě obchodní dům Breda, který byl největším a nejmodernějším obchodním domem v Rakousku-Uhersku.

Bauerova kariéra vyvrcholila v roce 1913, kdy byl jmenován profesorem architektury ve Vídni, kde působil do roku 1919.

Adolf Zdrazila (8.12.1868 – 23.5.1942)

Narodil se v Porubě (m.č. Ostravy), vyučil se malířem pokojů. R. 1893 zahájil studium na vídeňské akademii, kde studoval na speciální krajinářské škole u E. Lichtenfelse. V červenci 1898 vídeňskou akademii opustil a odešel do Mnichova, kde studoval a kopíroval staré mistry, pak do Karlsruhe, kde byl žákem krajináře a grafika G. Schönlebera a prof. L. Kalckreutha. Pobýval na studijních cestách v Paříži, Bruselu, v Holandsku, tam strávil delší čas. R. 1904 se trvale usadil v Opavě. V roce 1917 narukoval na frontu, kde byl členem umělecké skupiny jako vojenský malíř. 1919 se vrátil do Opavy, kde působil až do své smrti.

Byl členem vídeňského spolku Secese, předsedou uměleckého spolku Vereinigung bildender Künstler Schlesiens. Byl milovníkem hudby, účastnil se veřejného života, úzce spolupracoval se Slezským zemským muzeem, architektem. L. Bauerem a časopisy Die Heimat, Die Graphische Kunst, Höhenfeuer a s Trasslerovou tiskárnou v Opavě.

Rozsah jeho díla je mimořádný, stejně jako rozmanitost námětů a technik. Vedle krajinomalby se zabýval malbou portrétů, zátiší. Maloval olejem, kvašem, akvarelem, užíval nejrůznější grafické techniky, z nichž si nejvíce oblíbil dřevoryt. Zabýval se také dřevořezbou, restaurováním, užitou grafikou, ilustrováním, navrhoval interiérové vybavení. Počátky jeho tvorby jsou ovlivněny secesním uměním, od dvacátých let 20. století má jeho tvorba popisně realistický charakter, pouze v jeho grafické tvorbě se zachovala lyrická atmosféra.

Josef Obeth (15.7.1874 Terezín u Mikulovic – 18.9.1961 Säckingen, Německo)

Sochař a restaurátor, vystudoval odbornou školu pro mramorářské práce v Supíkovicích, státní živnostenskou školu ve Vídni a v letech 1892-1897 Akademii výtvarných umění ve Vídni.

Jeho první velkou prací byl oltář kostela ve Vidnavě (1898 –1902). V letech 1905-1909 pracoval na Priessnitzově pomníku v Jeseníku. V roce 1908 si zařídil ateliér ve Velké Krši u Vidnavy a jeho dílna získala četné zakázky. Objednávky náhrobků se střídaly s objednávkami prací s náboženskou tematikou pro kostely. Často prováděl i výzdobu veřejných budov. Po 1. světové válce vytvořil 25 pomníků padlým, zvláště na Opavsku a Jesenicku. Byl vyhledávaným portrétistou, v portrétu vytvořil i řadu historických postav. Pro Bílovec pořídil pomník J. H. Pestalozziho, pro zámek v Otmuchově reliéf s portrétem W. von Humboldta. Nejvýznamnější z těchto prací byl pomník J. G. Mendela v Novém Jičíně (1931).

Věnoval se i restaurátorství, např. soubor Braunových plastik v Kuksu (1943). V roce 1945 jeho činnost ve Velké Krši skončila, po odsunu z Československa se usadil v Säckeringu v Německu, kde si vybudoval nový ateliér, pracoval jako restaurátor v Norimberku. Pustil se i do samostatné tvorby a z jeho ateliéru vyšla ještě řada plastik a reliéfů.