Knihovna Petra Bezruče
v Opavě, p.o.

Miroslav Ševčík: Lidé Indie – fotografická výstava

11. 1. 2016 – 5. 2. 2016, vestibul KPBO.

Portréty z cest po Indii přináší autorská výstava Miroslava Ševčíka, vedoucího Spolku opavských fotografů.

Výstava je otevřena 11. 1. 2016 – 5. 2. 2016, vestibul Knihovny Petra Bezruče v Opavě. Výstava je přístupna v provozní době knihovny: po, út, čt 8:00 – 18:00, st 8:00 -15:00, pá 8:00 – 17:00, vstup volný.

indie Miroslav Ševčík 19492016_Miroslav_Sevcik

V dnešním světě se rozmnožuje nenávist a násilí. Před padesáti lety za zlo, které procházelo světem, mohli komunisté. Dnes to jsou teroristé. Když se mluví o světovém terorismu, vždy je řeč o fundamentálních islamistech.  Valná většina z nich nemá pojem o terorismu, a jsou proti násilí. Byl jsem v Indii, kde žijí vedle sebe následovníci několika náboženství a nikde jsem tam neviděl náboženskou nesnášenlivost tak, jak nám ji dnes prezentuje televize, internet a tisk. Na této výstavě chci ukázat, že je lepší Milovat bližního svého, než jej nenávidět.

Mám osobní zkušenost jak s muslimy, buddhisty, hinduisty, tak i s křesťany (sám se označuji za křesťana). Bylo to v New Delhi v komplexu chrámů zasvěcených hinduistickým božstvům.

Většina chrámů byla otevřena cizincům, ale ten jeden, který jsem hodlal vyfotit uvnitř, tam byl vstup cizincům zakázán. Před vchodem stál muž, sledoval příchozí a nechával je vejít. Když jsem přišel až k němu, viděl na mé hrudi fotoaparáty a poznal, že jsem cizinec. V té době jsem nosil plnovous, byl opálen do sněda, takže jsem snadno mohl splynout s davem, ale ten muž mne decentně zastavil pokynem ruky a položil otázku: Hindu? Malou chvíli jsem měl pokušení dostat se do chrámu tak, že bych se prohlásil za hinduistu, ale nakonec jsem si pověděl, že s poctivostí nejdál dojdu, a řekl jsem po pravdě: No (Jsem křesťan). Začal jsem očekávat neurvalé jednání, nadávky, fyzické násilí (protože tak mi to předkládaly sdělovací prostředky a někteří přátelé před odjezdem), ale namísto toho jsem slyšel jen omluvu: Sorry. Pokynul jsem hlavou, že to beru, on pokynul hlavou, na znamení úcty. Konec příběhu.

Lidé Indie jsou lidé jako každý jiný. Mají své potřeby, své přátele, svou práci, svůj folklór. Ale jednu věc oproti Evropanům a Američanům nemají. Nemají to okřídlené: Čas jsou peníze. Indové místo toho mají: Jsi mým přítelem.

Chci ukázat prosté a obyčejné lidi při prosté a obyčejné činnosti, chci ukázat, jak si váží života. A to nejen toho svého, ale i svých přátel. Ale jdou ještě dál: váží si i života svých nepřátel. Mají takové přísloví: Žízní-li tvůj nepřítel, dej mu napít. Hladoví-li, dej mu najíst. Tak jej zahanbíš, protože on by to neudělal!

 

Sdílejte s námi 🙂
Share on FacebookShare on Google+

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *