Dalibor Bednář: SE SUDKEM ZA ZÁDY

27. 1.  – 28. 2. 2020, Knihovna Petra Bezruče, vestibul  knihovny, v provozní době knihovny, VSTUP VOLNÝ.

Výstava ostravského fotografa Dalibora Bednáře inspirována ikonou černobílé fotografie Josefem Sudkem.  Série snímků vznikla v roce 2016 jako pocta Josefu Sudkovi u příležitosti významného výročí 120 let jeho narození a byla doprovázena vydáním publikace. Od roku 2017 výstava úspěšně koluje po české republice a jsme rádi, že ji můžeme představit i opavské veřejnosti.

Vernisáž výstavy proběhne v pondělí 27. 1. 2020 v 17:00 hodin v sále knihovny.

Výstavu velmi dobře vystihují slova Martina Smékala, který ji zahájil v dubnu 2016.

„Dalibor Bednář si za dobu své dosavadní dlouholeté fotografické praxe vyzkoušel všechny myslitelné fotografické žánry od fotografií z cest, přes subjektivní dokument až po akty a krajinářskou fotografii. Z technického hlediska používal převážně klasické postupy černobílé fotografie s vlastnoručním zpracováním, v posledních letech s využitím středo-
a velkoformátových negativů. Vždy se zajímal o čistou, nedotčenou krajinu a přírodu a tento zájem spolu s fotografováním velkoformátovými přístroji ho nakonec přivedl na cesty, kterými před dávnými lety procházel také Josef Sudek.

Sudkovy fotografie jsou v povědomí většiny lidí spojovány s historickou Prahou, nebo kouzelnými zátišími z jeho dřevěného ateliéru. Není už tak všeobecně známo, že od konce čtyřicátých let po dobu přibližně dvaceti let pravidelně pobýval na severu Moravy a fotografoval v Hukvaldech, v pralese Mionší i na jiných místech Beskyd. Především v pralese Mionší mezi mohutnými jedlemi a buky nacházel motivy svých magických fotografií. „…já jsem totiž jednou začal vidět v těch kořenech nějaký představy věcí. …. Objevilo se to v pralese na Mionší, kde jsem to potom už dělal vědomě.“ (Josef Sudek o sobě, Anděl J., 2001). Vztah k hudbě pak přivedl Sudka do rodiště Leoše Janáčka Hukvald, kde fotografoval památné budovy, jejichž historie se vztahuje k životu hudebního skladatele, ale především staré majestátní stromy v místní oboře.

Téma pralesa Mionší zpracovávala řada fotografů, ještě před příchodem Sudka to byl Rudolf Janda (Prales v Beskydách, 1943), po něm pak následovali například Herbert Thiel, Jan Byrtus a také Petr Helbich, Sudkův průvodce a pomocník na fotografických výpravách. Každý z nich v rozmanitostech pralesa nacházel své motivy, fotografoval prales svým osobitým způsobem. A od té doby přicházejí na Mionší další fotografové okouzleni dílem Josefa Sudka poznat to tajemné, nepřístupné místo v Beskydách. S mnohaletým odstupem po Sudkovi zde začal přibližně před dvěma lety fotografovat také Dalibor Bednář. Příroda ovšem nečeká, prales si žije svým vlastním životem a teď už vypadá jinak než před šedesáti lety. Ostatně Dalibor Bednář si jako zkušený fotograf dobře uvědomuje, že zopakovat něčí fotografie, natož napodobit ty Sudkovy, je nemožné a ani o to neusiluje. Jeho snahou je vlastními snímky, vytvořenými na stejném místě velkoformátovou technikou, připomenout Sudkovy pobyty v Beskydách a z fotografií se těšit někdy s pocitem, že mistr Sudek se dívá přes rameno… “

Sdílejte s námi ...

Facebook