Terezínské ghetto očima dítěte

22. 4. 2025 v 18.00 hodin, Knihovna Petra Bezruče v Opavě – sál knihovny, VSTUP VOLNÝ.

Beseda v rámci 25. ročníku festivalu Další břehy s Michaelou Vidlákovou a Radkem Hejretem.

Jako dítě přežila terezínské ghetto. Její autentické svědectví, doplněné historickými dokumenty, nabídne osobní vhled do života v době holocaustu a jeho následků. Zároveň přinese poselství o důležitosti tolerance a lidskosti v současném světě.

Michaela Vidláková

RNDr. Michaela Vidláková, rodným jménem Lauscherová, se narodila 30. prosince 1936 v Praze do židovské rodiny. Otec Jiří Lauscher byl sionista, ve 20. letech žil několik let v Palestině a patřil k zakládajícím členům kibucu Sarid. Matka Irma Lauscherová pracovala jako učitelka. Oba rodiče se snažili vrátit do Palestiny, což se nepodařilo. Otec pracoval jako technik v továrně na kožešiny, později v továrně na dřevěné výrobky. Matka do roku 1942 vyučovala na židovské škole v Jáchymově ulici v Praze.

22. prosince 1942 byla rodina Lauscherova deportována do ghetta v Terezíně. Díky otcovým zkušenostem s opracováváním dřeva zůstala rodina celou dobu v Terezíně, i když dlouho rozdělena. V ghettu Michaela vážně onemocněla a rok strávila v nemocnici, poté žila s matkou na půdě, kde jim otec upravil lůžko na střešním trámu, a docházela do denního domova. Tam se účastnila programu, který připravovali dětem vedoucí včetně zakázaného vyučování. Její matka pracovala s dětmi, otec v dřevařské dílně.

Po osvobození Terezína se rodina vrátila do Prahy. Od roku 1948 pracoval otec, příležitostně i matka na velvyslanectví Státu Izrael. V dubnu 1953 se rodina pokusila o emigraci do Izraele, při přechodu hranice byli zatčeni a souzeni. Michaela s matkou strávily půl roku ve vazbě, otec jeden rok ve vězení. Michaela byla vyloučena z gymnázia, maturitu složila při zaměstnání a poté studovala na Přírodovědecké fakultě UK. Od konce 60. let vykonávala různé funkce v rámci Židovské obce v Praze. Je členkou reprezentace Židovské obce v Praze, je aktivní v Terezínské iniciativě a dalších sdruženích.

V devadesátých letech byla požádána německými pedagogy, aby sdílela osud své rodiny pro doplnění jejich znalostí k tematice vzdělávání o holocaustu. Z původně jednorázové akce se stala její pravidelná osvětová činnost, a tak již více než 30 let navštěvuje základní, střední a vysoké školy v Česku, Německu a Rakousku, aby poukazovala na to, jakou iracionální záští je antisemitismus, a povzbuzovala mladou generaci nejen učit se dějinným souvislostem, ale také proti této nejsetrvalejší zlobě v lidských dějinách aktivně vystupovat.

Radek Hejret

Radek Hejret je místopředsedou české pobočky ICEJ – Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém, odborným lektorem primární prevence antisemitismu, rasismu a xenofobie a průvodcem po Izraeli.

Absolvoval již stovky přednášek a besed s pamětníky holocaustu. Kromě této vzdělávací a osvětové činnosti pořádá programy o moderním Izraeli, judaismu, křesťanství a islámu. Je emeritním kazatelem Apoštolské církve a s manželkou Ludmilou mají čtyři dospělé syny.

Mezi jeho záliby patří kromě cestování a práce s mládeží také fotografování, grafická činnost a kreativní stavění ze systému LEGO.