Fran Směja, slezský básník a spisovatel

Za německé okupace se František Směja (jako spisovatel publikoval pod zkráceným jménem Fran Směja) zapojil do odboje. Po odhalení těchto aktivit, prožil trudný rok ve vratislavské věznici. V tomto nelehkém životním údobí jeho rodinu existenčně podporoval spolek slezských krajanů v Praze, Slezský kulturní ústav. Po propuštění mu byla zakázána práce učitele a tak se uchýlil k literární tvorbě.

Nové poměry nastolené jarem 1945 Směju pochopitelně zasáhly. Na zemském (později krajském) národním výboru v Ostravě dohlížel na oblast kultury. Takto se mimo jiné podílel na ukončení činnosti Matice opavské, byť jí původně navrhoval sloučit s obdobnou maticí těšínskou a tím de facto předznamenal pozdější ustavení Matice slezské.

Na počátku padesátých let se Fran Směja přestěhoval do Hradce nad Moravicí, kde řídil krajské osvětové středisko a spravoval zámek. Sblížil se se zdejším umělcem, sochařem Vincencem Havlem a do Opavy dojížděl jako předseda Sdružení slezských výtvarníků. Z místní kulturní obce dále spolupracoval s Helenou Salichovou na projektu „Budujeme Slezsko“ a konkurentovi Vincence Havla, malíři Držkovicovi v roce 1948 sestavil sborník jeho práce.

Nicméně význam Smějovy literární práce spočívá, ne v tom jak pružně vstřebal a upřímně uvítal poválečné společenské změny, v autorově okouzlení slezským nářečím. V nářečí psal verše – první sbírka (1929) spíše známá pod názvem „Pletky“ doslova zlidověla – verši také prokládal dialogy svých vesnických románů inspirovaných úspěchem A. C. Nora. Ovšem paradoxně, když toto tvůrčí pole opustil dosáhl největšího uměleckého úspěchu. Bohužel jeho poslední román „Obličejem ke zdi“, autobiograficky zachycující vratislavský žalář, šel pro Smějovy protiokupační postoje a vyloučení ze Strany ihned do stoupy. Autora po létu 1968 postihl zákaz publikování. Podzim života († 1986) si alespoň zpříjemňoval skládáním satirických epigramů.

Aktuálně, od 29. května 2014 Fran Směju v Opavě připomíná pamětní deska.

Jaromíra Knapíková, archivářka