Jaroslav Seifert

V roce 1955 bylv Opavě na centrálním okruhu slavnostně odhalen pomník Klementa Gottwalda. Divadlo vyprodalo představení hry Maxima Gorkého. Dále se 7. května 1955, ve spojení s oslavami desetiletí od osvobození, konečně oficiálně představila nová expozice ve zrekonstruované výstavní budově muzea. Co se týče jiných zpráv z opavské kultury – okresní stavební podnik se zavázal, že brzy postaví (a opravdu se tak stalo na počátku května 1956) na místě po válce strženého rodného domu Petra Bezruče jeho památník. Ale o tom, že by Opavu navštívil významný český básník Jaroslav Seifert, navíc právě v roce 1955 oceněný státní cenou, se v městské kronice nedočteme.
Nicméně Seifert jako velký obdivovatel slezského barda opravdu do Opavy přijel a 19. května 1955 na literárním večeru ve speciálně upraveném velkém sále okresní knihovny alias Domu osvěty přednesl svou poezii. Sametové závěsy byly po poradě se scénografem divadla naaranžovány tak, aby vytvořily kulisu lyrickým večerům. Vedle vlastní knihovnické činnosti se totiž tato kulturní instituce již v padesátých letech věnovala (vedle dobově poplatných výstav sovětských knih v bývalé Janottově vile na Tyršově ulici a představení povinné četby Julia Fučíka, Arkadije Gajdara a Valentina P. Katajeva mládeži) i organizaci literárních večerů nezřídka za účasti tvůrců. Vedle večera Jaroslava Seiferta se ještě z tvorby českých autorů v Domě osvěty (okresní knihovně) složil večer Františka Halase a Milana, Ludvíka Kunderových.
Bezručovské téma v Jaroslavu Seifertovi rezonovalo, když opavský rodák slavil některé ze svých četných jubileí. Případně se ozval, když Bezručovi vyšlo nové vydání Slezských písní nebo se v Praze konala výstava Bezručových knih. Ostatně stařečka, který podle Seiferta „po horách bídy šel bystře“, s láskou pravidelně navštěvoval, když hledal inspiraci v beskydské přírodě. Nepřicházel přitom s prázdnou, přinášel své knihy. Pokoušel se ho také neúspěšně přemluvit, aby se nechal na památku vyfotografovat. Bezruč rezolutně odmítl, v onom období typickým absolutním veršem: „Maleři ty sympatický/ maluj synky, děvy všicky/ ale dědky hrbaté/ ty ponech té zubaté.“. Jinak si ovšem pozorností o několik generací mladších básníků – Jaroslava Seiferta, Jana Skácela a Vladimíra Holana – velmi považoval.
Jako připomínku Seifertovské události posléze Okresní lidová knihovna v Opavě vydala na velkolosinském papíře bibliofilský tisk doprovázený textem nedávno zesnulého literárního historika (a prvního ředitele Památníku P. Bezruče) Drahomíra Šajtara. Den poté, 20. května 1955, ještě Jaroslav Seifert vystoupil v Ostravě. O své návštěvě Opavy a Branky u Opavy Seifert napsal hned v září 1955 právě Šajtarovi, když se s ním před čtvrt rokem minul a uvažoval o novém vydání sbírky básníka Karla Tomana, ovšem v Opavě mu bylo „moc pěkně i tak“.
Nebyla to Seifertova první návštěva Opavy. O „upřímně prostém“ Jaroslavu Seifertovi (*1901 +1986), tak jak se o dvacet let dříve jevil posluchačům shromážděným ve víceúčelovém sále dívčí školy „Vesna“ na Kylešovském kopci, například ve svých vzpomínkách hovoří divadelník Miloš Zbavitel. Okresní osvětový sbor tady ve třicátých letech pořádal nedělní akce s protagonisty české moderní kultury. Opavští studenti (mezi něž na českém gymnáziu patřil M. Zbavitel) se tak mohli setkat mimo jiné i se Seifertovým vrstevníkem Vítězslavem Nezvalem.

PhDr. Jaromíra Knapíková