Opavská městská knihovna od roku 1945 | Knihovna Petra Bezruče v Opavě
Knihovna Petra Bezruče
v Opavě, p.o.

Opavská městská knihovna od roku 1945

Po osvobození Opavy v dubnu 1945 začalo nové budování knihovny doslova od základu. Hned v prvních dnech po skončení bojů v ulicích Opavy shromažďovala hrstka obětavých přátel knihy ze zničených nebo opuštěných domů. Hlavní iniciátor této aktivity – učitel Václav Čech, se záhy stal vedoucím obnovené knihovny jako městský knihovník. Teprve v únoru 1946 byla ustavena podle zákona 430/1919 knihovní rada, jejímiž členy byli kulturní referent MNV Jaroslav Pořízka (předseda), okresní knihovnický inspektor Arnošt Mazur, Václav Čech, Antonín Obrtel – knihovník v Kateřinkách, Marie Kramná – knihovnice v Kylešovicích, Jan Petreček – knihovník v Jaktaři, za čtenáře Oldřich Večerek a Bohuslav Valušek. Knihovní rada se zasadila o to, že městská knihovna nalezla po trojím stěhování stabilnější umístění na dnešní Olbrichově ulici a 25. května 1946 mohla oficiálně zahájit svou činnost.

Na základě vyhlášky OÚ a FNO č. 488/47 byla stanovena povinnost odevzdání případně ohlášení všech knižních konfiskátů. V rámci znovuzrození českého života ve městě byla zahájena akce pro získání vhodných knih pro městskou veřejnou knihovnu, která převzala po někdejší Bezručově čítárně název Bezručova městská veřejná knihovna a čítárna v Opavě.

Opavská městská knihovna se metodicky starala i o knihovny v Kateřinkách, Jaktaři a Kylešovicích, které se po vytvoření Ústředního národního výboru hlavního města Opavy v září 1946 staly jejími pobočkami. Lidová knihovna v Kylešovicích jako prakticky jediná na Opavsku zachránila z dob okupace něco ze svého knižního materiálu, takže počátkem roku 1946 měla 362 svazků, koncem roku již 555 svazků a navštěvovalo ji 56 čtenářů. Knihovnický inspektor Arnošt Mazur ještě v roce 1945 založil a vedl Okresní doplňovací knihovnu v Opavě, která připravovala vybrané soubory literatury a ve zvláštních bedničkách je zasílala na základě žádosti asi 50 obecním lidovým knihovnám.

Značné svízele prodělala Bezručova knihovna v letech 1945 – 1949 pokud šlo o její umístění. Svou činnost zahájila v někdejším patricijském domě na bývalém Školním okruhu (dnešní Olbrichově ulici) č. 9. Brzy však musela tuto budovu uvolnit pro přechodné umístění Zemského muzea, jehož vlastní budova byla zcela vypálena. Bezručova městská knihovna a čítárna byla proto přestěhována do budovy bývalé německé knihovny na Rybím trhu. Po krátkém čase se však i zde musela vzdát některých místností, zejména sálu čítárny pro studovny Slezského národního divadla. Poté, co bylo zemské muzeum umístěno do Janottovy vily na Tyršově ulici, se knihovna vrátila do své přidělené budovy na Olbrichově ulici. Teprve roku 1949 se knihovna natrvalo usadila v přízemí a několika dalších nově upravených místnostech budovy bývalé Obchodní a živnostenské komory – jedné z nejhodnotnějších novodobých stavebních památek Opavy, postavené v letech 1909-1910 podle projektu architekta Leopolda Bauera stavitelem Aloisem Geldnerem. Zpočátku zde byla knihovna v podstatě jedinou organizací. Po jedné kanceláři zde měli v 1. poschodí Svaz umělců a redakce Českého Opavska. V přízemí, hned u vchodu, bylo oddělení pro děti a mládež, čítárna byla vpravo od vchodu. Ředitelna a kanceláře byly umístěny v 1. poschodí. Knihy se skladovaly ve většině místností v přízemí, tedy i v reprezentativní místnosti bývalé knihovny Obchodní a živnostenské komory, ve vestibulu budovy se nacházely výpůjční pulty oddělení pro dospělé. Volný výběr knih, jak jej známe dnes, byl zaveden až v letech 1964 – 1966.

Knižní fond knihovny prudce narůstal, ponejvíce díky různým darům. Už po roce své obnovené existence dosáhla knihovna první tisícovky knih, roku 1947 to bylo připližně 5000 svazků včetně 1000 knih zapůjčených z Ostravy a v následujícím roce více jak 8000 svazků. Knihovnický inspektor Arnošt Mazur však hodnotil poválečné období v padesátých letech takto: “Neblahou zkušeností pro knihovnictví byly knižní darovací akce. Naprostý nedostatek knih v okrese vyvolával … snahu po žebravých akcích o knihy ve vnitrozemí. Prosbám o knihy bylo často vyhovováno a na … Opavsko docházelo množství knižních darů. Byly to převážně danajské dary. Většinou šlo o vyřazený brak ze soukromých knihoven, literaturu zastaralou, bigotní, reakční. Tyto dary byly zařazovány … bez důkladného výběru a tak se nestaly obohacením, ale ochuzením knihoven a jejich přítěží. Že takové knihy napáchaly mezi občany mnoho zla, snadno pochopíme. Taková literatura pokrokovější živly odrazovala od četby a reakční síly posilovala.” Počet knih tedy sice stále rostl, ale po nastolení komunistického režimu stejně tak vzrostlo i množství vyřazených knih. Začaly pravidelné “prověrky knižního materiálu” a “akce na vyřazování literárního braku z knihoven”. Na základě obsáhlých “Seznamů literatury nacistické (vydané za Protektorátu), protistátní, protisovětské a brakové” musely být vyřazeny veškeré spisy s náboženskou tematikou, knihy psané z jiných než marxistických pozic, díla zabývající se obdobím první republiky, legiemi apod. Staženy tak byly například knihy T. G. Masaryka, E. Beneše, K. Čapka, J. Pekaře, autorů vyloučených ze Syndikátu českých spisovatelů, ale i H. G. Wellse, A. Huxleye, K. Maye, A. Christie a mnoha a mnoha dalších.

Podle směrnic MIO z 21. prosince 1950 se Bezručova městská knihovna stala Okresní lidovou knihovnou a převzala knihy i inventář Okresní doplňovací knihovny v Opavě. Tímto opatřením se stala metodickým, poradenským a kontrolním centrem pro všechny lidové knihovny v okrese. Její činnost byla svěřena knihovnické subkomisi při okresní osvětové komisi.V roce 1864 byl v Kateřinkách založen při faře Spolek čtenářův a zpěvákův, změněný po příchodu nového faráře Antonína Grudy v roce 1870 na Katolicko-politickou besedu, která založila knihovnu, jejíž základ tvořily knihy spolku a soukromá knihovna Jana Filípka. Přestože se za půjčení jedné knihy platilo 1 krejcar týdně, přečetlo v roce 1877 přibližně 300 čtenářů 2 500 knih.

V roce 1953 vykázala knihovna téměř 184 000 výpůjček, což představuje více než desetinásobek výpůjček oproti roku 1937. Vedle vlastní knihovnické činnosti se knihovna věnovala i mnoha jiným aktivitám, které svou náplní i kolektivní formou dotvářely tehdejší atmosféru. Bylo pořádáno množství besed především pro mládež zaměřených na kniky J. Fučíka, A. Gajdara, V. Katajeva, na “sovětské pohádky” apod., probíhaly pravidelné výstavy sovětské knihy. Knihovna organizovala nejrůznější kulturněpolitické besedy, konference a soutěže, jež probíhaly většinou v souvislosti s dlouhou řadou tehdy významných politických událostí a oslav. Vedle mnoha tendenčně zaměřených akcí, do nichž se promítala především komunistická ideologie, se opavské knihovně podařilo vytvořit zvláště koncem padesátých a v šedesátých letech i tradici hodnotných pořadů, jako byly například večery poezie věnované našim významným básníkům, pořádané často za přítomnosti autora, literární i hudební večery, besedy se spisovateli, výstavy fotografií a jiné.

Můžeme konstatovat, že v průběhu let knihovna zaznamenávala stálý kvantitativní růst, zvyšovala se odborná úroveň jejích pracovníků, postupně bylo otevřeno několik poboček, vybudoval se systém střediskových knihoven a opavská knihovna si jako instituce vytvořila důležité místo v kulturním životě nejen města, ale i celého regionu. Na druhou stranu je ale třeba připomenout, že knihovně v podstatě nikdy nebylo přiznáno postavení odpovídající jejímu skutečnému významu a největším problémem, se kterým se musela potýkat, byl vždy nedostatek financí.